Podobně jako v nemocnici, na začátku je zdroj, který vysílá rentgenové záření. RTG záření prochází přes vzorek, jehož různé struktury ho pohlcují odlišně. Část záření se ve vzorku pohltí (v závislosti na tloušťce a hustotě materiálu) a zbylá část prochází vzorkem a je zobrazována pomocí elektronického detektoru.

Detektor umí zobrazit množství záření, které prošlo vzorkem a tím vytvořit obrázek jeho vnitřních struktur ve stupních šedi. V těle je RTG záření nejvíce pohlcováno kostmi, méně měkkými tkáněmi a nejméně plícemi. Na snímku tedy uvidíme světlé kosti a tmavé plíce.

V našem případě je zdroj RTG záření připevněný na první robotické rameno a zobrazovací detektor nese druhé robotické rameno. Díky volnosti pohybu těchto robotických ramen je kromě 2D snímků možné vytvořit také 3D zobrazení, tzv. CT (výpočetní tomografie), jako je třeba CT plastifikované myši nebo lastur!